Kdo jsou líné děti

Zdraví kojenci a batolata se buď pohybují, nebo spí. Podobně je tomu i u starších dětí. Jsou stále v pohybu, hrají si, lezou, pobíhají. Pohybem zkoumají své tělo, jeho reakce, svět kolem sebe. Málokdy je vidíte nečinně sedět a odpočívat. Existují však i děti, které se oproti svým vrstevníkům pohybují málo. Nemají zájem o hračky, nelíbí se jim, když s nimi pohybujeme, například je houpeme na kolenou nebo na míči. Jejich pohybový vývoj se zdánlivě bez důvodu opožďuje. Dětský lékař takovéto dítě označí jako líné. Dětský fyzioterapeut zpozorní.

Proč jsou děti líné

Žádné zdravé dítě není líné. Určitě ne tak, jak lenost chápou dospělí. Jako cílenou pohodlnost a neochotu k pohybu, vyhledávání klidu a odpočinku před vlastní aktivitou. Nechuť k pohybu a nečinnost u malých dětí znamená problém ve vývoji.

Nejčastější příčinou bývá snížené svalové napětí – hypotonie (z lat. tonus = svalové napětí, hypo = méně). Napětí našich svalů musí být dostatečně nízké, aby mohl proběhnout pohyb. Zároveň však musí být natolik vysoké, aby se tělo udrželo proti gravitaci. Pokud má dítě tonus příliš nízký, není schopno provádět pohyby v normální kvalitě a intenzitě. Neustálý boj proti gravitaci dítě vyčerpává a jeho ochota k pohybu klesá. Ve vývoji se pak zpožďuje, některá stádia, například lezení po čtyřech, může dokonce úplně vynechat.

Další příčinou může být přecitlivělost vestibulárního systému (systém udržování rovnováhy). Určitě znáte ono divné lechtání u žaludku na houpačce či kolotočích. Podobně se cítí tyto děti při jakémkoliv prudkém pohybu. Proto se hýbou klidně, jakoby pomalu a neochotně.

Menší pohyblivost může být také zapříčiněna například poruchou zraku či sluchu. Pokud nedostává dítě kvalitní a úplné informace ze všech smyslů, jeho pohybový projev je chudší a ve vývoji se opožďuje. Stejný nedostatek může způsobit mentální retardace. Děti s mentálním postižením nemají obvykle příliš velký zájem o okolí. K pohybu jim chybí motivace.

Proč je lenost problém

Pokud se dítě z jakéhokoliv důvodu nehýbe tak, jak by mělo, měli by být rodiče ostražití. Nemusí se vždy jednat o závažné postižení. Někdy stačí vyloučit negativní vlivy okolního prostředí nebo se naučit s dítětem správně manipulovat během každodenních činností. V jistých případech však může neochota k pohybu značit vážné onemocnění a postižení. Pak je nutné začít s intenzivní rehabilitací.

Opoždění ve vývoji nebo vynechání některých stádií se také může projevit až v pozdějším věku, například vadným držením těla nebo skoliózou. Neměli byste se tedy spokojit s tvrzením lékaře, že máte líné dítě, které z toho vyroste. Nemusí.

Pamatujte si:

• Žádné zdravé dítě není líné.
• Neochota k pohybu může znamenat problém ve vývoji.
• Nekvalitní vývoj se může projevit až v budoucnu.
• V případě nejasností vyhledejte dětského fyzioterapeuta.
• Nečekejte.

H.E.A.T. PROGRAM je nový fitness program, který vychází z nejpřirozenějšího lidského pohybu – chůze. Pomocí speciálního běžeckého pásu napodobuje chůzi v terénu. Představuje vhodnou aktivitu pro všechny, kteří chtějí zhubnout nebo si budovat kondici. Je možné jej také doporučit jako doplněk rehabilitace.

Historie

Zakladateli H.E.A.T. PROGRAM jsou Max Grossi a Marika Moretti, instruktoři, kteří působí ve světě fitness již více než 20 let. Svůj nový program poprvé představili široké veřejnosti v roce 2002 v italském Rimini.

Od té doby se neustále vyvíjely jak jednotlivé techniky cvičení, tak samotný speciální pás Maxerunner, na kterém cvičení probíhá. V současnosti se H.E.A.T. PROGRAM provádí nejen v Evropě, ale také v USA, Rusku a Číně. Certifikovaných center je přibližně 150 a počet instruktorů se blíží 700. Do České republiky se H.E.A.T. dostal v roce 2007.

Princip

Zkratka H.E.A.T. představuje začáteční písmena čtyř anglických slov – High Energy Aerobic Training – která se dají se volně přeložit jako aerobní cvičení s vysokým energetickým výdejem. Jedná se o cvičení, kdy mají svaly dostatečný přísun kyslíku a tělo může efektivně pracovat a vydávat energii. Název sám je tak trochu slovní hříčkou, protože slovo heat může znamenat v angličtině také horko. A buďte si jistí, že teplo vám opravdu bude.

Základním prvkem celé lekce je nejpřirozenější lidský pohyb – chůze. Speciální pás, na kterém se chodí, je mechanický. Rozháníte jej svou vlastní silou, takže musíte skutečně intenzivně pracovat celou lekci. V průběhu hodiny se střídá různý náklon pásu, rychlost a techniky chůze. Dochází k věrné nápodobě chůze v horském terénu.

Pás si samozřejmě můžete pořídit i domů a chodit na něm sami. Stejně jako u ostatních cvičení však platí, že ve skupině a pod vedením dobrého instruktora bude vaše motivace a tím i úspěch mnohem vyšší.

Pro koho je H.E.A.T.

H.E.A.T. PROGRAM je určen takřka pro všechny věkové kategorie. Na páse můžou chodit náctiletí i lidé v důchodovém věku. Pro malé děti tato aktivita příliš vhodná není. V prvé řadě pás svou velikostí a výškou madel neodpovídá dětským proporcím. Za druhé samotný povrch, který přestože je odtlumen, není vhodný pro dětskou nohu.

Nejčastěji se na lekcích můžete setkat s klienty, kteří chtějí zhubnout nebo si zvýšit kondici. H.E.A.T. může sloužit také jako doplňková metoda pro sportovce nebo jako součást rehabilitace pro aktivní pacienty zvyklé na vyšší sportovní zátěž.

Pár rad na závěr

Pokud se rozhodnete navštívit lekci H.E.A.T.u, vyberte si centrum a instruktora, kteří mají oficiální licenci. Nestyďte se a informujte instruktora, že jste na hodině noví. Vysvětlí vám, jak si nastavovat v průběhu hodiny pás a jak pracovat s tělem během chůze.

Pokud jste nikdy nesportovali, nebo začínáte znovu po dlouhé době, poraďte se s instruktorem. Neznamená to, že by pro vás H.E.A.T nebyl vhodný, právě naopak. Je však důležité dodržovat rady lektora a především nepodcenit závěrečné protažení. Přesto počítejte s tím, že vás bude následující den pravděpodobně bolet celé tělo.

Pokud si nejste jistí, zda je tato aktivita pro vás vhodná, zeptejte se svého fyzioterapeuta. V našem zařízení doporučujeme H.E.A.T pouze klientům, jejichž zdravotní stav velmi dobře známe a jsme si jistí, že tuto zátěž zvládnou.

Vezměte si kvalitní obuv, dostatek pití a ručník. Budete je potřebovat.

Slovo heat znamená také zápal nebo vzrušení a věřte, že už po první lekci se budete cítit plni energie a zároveň psychicky odpočatí, takže si tento zážitek budete chtít určitě co nejdříve zopakovat.

„Léčení je handling a handling je léčení.“ — Bertha Bobath

Co je to handling

Slovo handling (čti hendlin) je odvozeno z anglického slova handle = zacházet, manipulovat s něčím. Handling v širším významu znamená jakoukoliv manipulaci s dítětem v rámci běžných denních činností, jako je například chování, nošení, kojení, krmení, umývání, oblékání a další. U větších dětí je handling možno zapojit i při hře nebo pohybových aktivitách. Je možné jej používat jak u zdravých, tak u nemocných nebo postižených dětí. V obou případech je nutné dodržovat jisté zásady, abychom podporovali správný vývoj.

Zásady handlingu

• Žádné nevhodné pohybové vzory – všechny pohyby by měly být stejné jako pohyby u zdravých dětí.

• Správná míra dopomoci – k provedení požadované činnosti by mělo dostat dítě pouze tolik dopomoci, kolik je nezbytně nutné.

• Správné držení těla neboli alignment (čti elainment) – během aktivit bychom měli zachovávat napřímení osy trupu a správné postavení jednotlivých částí těla vůči sobě navzájem.

• Mobilní přenos zatížení – u všech činností by měl pacient přenášet aktivně zatížení z jedné strany na druhou.

Handling v terapii

Tato pravidla využívá jeden z hlavních konceptů dětské rehabilitace – Bobath koncept. Terapie se odehrává v rámci handlingu za použití různých technik. Péče o pacienta probíhá 24 hodin v rámci týmové spolupráce. Všichni členové týmu jsou zaučeni ve správném handlingu vhodném pro konkrétního pacienta. Vzhledem k tomu, že i domácí prostředí má nezanedbatelný vliv na vývoj dítěte, musí být instruováni i rodiče.

Cíle handlingu

• Ovlivnění svalového napětí – terapeut speciálními technikami během handlingu optimalizuje svalové napětí pro provedení zamýšlené činnosti.

• Správná zkušenost – dítě by mělo pomocí handlingu získat co možná nejkvalitnější pohybové a smyslové zkušenosti.

• Samostatná aktivita – handling není nikdy pasivní pohybování pacientem. Terapeut by měl umožnit dítěti co možná největší samostatnou aktivitu.

Shrnutí

• Handling je správná manipulace s dítětem během každodenních aktivit.

• Je nutné dodržovat jistá pravidla pro podporu fyziologického vývoje.

• Handling je možno použít u zdravých i nemocných dětí.

• U dětí s opožděným vývojem je nedílnou součástí terapie.

• Optimalizuje svalové napětí.

• Umožňuje dítěti samostatně provést zvolenou aktivitu a tím získat pozitivní zkušenost z pohybu.

Pokud potřebujete zaučit v handlingu, kontaktujte nás nebo certifikovaného Bobath terapeuta v místě vašeho bydliště.

Zdravý vývoj

Pohybový vývoj dítěte je složitý proces, který probíhá nejintenzivněji v 1. roce života. Podle většiny autorů, zabývajících se touto problematikou, je jeho průběh uložen v našich genech – geneticky zakódován. Podle jiných autorů a především z praxe však víme, že okolní prostředí má nezanedbatelný vliv na postupný vývoj a formování pohybových vzorů.

Nejedná se ale jen o prostředí, ve kterém se dítě pohybuje. Dalším významným faktorem je tzv. handling – způsob, jakým rodiče s dítětem manipulují při běžných denních činnostech. Nesmíme také zapomenout na hračky a různé pomůcky, které ovlivňují vývoj dítěte nejen po pohybové (motorické) stránce, ale také po stránce psychické.

Nejčastější chyby

Pro lepší představu uvádím několik příkladů, jak může okolí ovlivnit vývoj dítěte.

• Asymetrický přístup – Pokud máte postýlku dítěte umístěnu jednou stranou ke zdi, přistupujete k dítěti vždy jen z jedné jeho strany. Vytváříte mu tak asymetrické držení trupu a končetin. Tato asymetrie může v budoucnu hrát významnou roli při vzniku skoliózy. Řešení je jednoduché. Pokud nemůžete přestavět pokoj, pravidelně polohujte dítě v postýlce tak, aby se strany střídaly.

• Nedostatek pevných opěrných bodů – Dalším příkladem jsou plovoucí podlahy. Určitě vypadají lépe než koberce a také alergici ocení menší množství alergenů. Pokud však máte doma malé dítě, které se snaží lézt po čtyřech, má výrazně ztíženou situaci. Podlaha klouže a dítě nemá pevné body, o které může opřít ruce a nohy. Vývoj se pak může opožďovat a neprobíhá kvalitně. Dobrým řešením je koupit kus koberce nebo pěnové puzzle, které děti využijí také jako hračku.

• Nerespektování časového sledu vývoje – Je zbytečné a v některých případech až škodlivé dítěti pohybové dovednosti usnadňovat. Nejčastější chybou je pasivní posazování a vodění dítěte za ruce při chůzi, přestože tyto aktivity ještě samo nezvládá. Dalším obvyklým nešvarem je používání chodítek nebo jiných pohybových pomůcek u zdravých dětí, které ještě samy nechodí. Dítě má sice radost z nového rozhledu a možnosti objevovat prostor, jeho zádům to však určitě neprospívá.

Nepravidelný vývoj

U dětí, jejichž vývoj probíhá opožděně nebo nekvalitně, hraje okolní prostředí zcela zásadní roli. S touto myšlenkou pracuje především jedna z terapeutických metod – Bobath koncept. Základní myšlenkou je uspořádání okolí tak, aby vývoj dítěte co nejvíce pozitivně stimulovalo. Dále se aplikuje tzv. terapeutický handling – způsob manipulace s dítětem, jehož cílem je vyloučit nevhodné pohybové vzory a posílit ty správné. V handlingu jsou pravidelně zaučováni i rodiče.

Shrnutí

• Prostředí vývoj dítěte výrazně ovlivňuje – pozitivně i negativně.

• Důležitá je také manipulace s dítětem při běžných denních činnostech.

• Buďte trpěliví, neusnadňujte dítěti pohybové dovednosti, zdravé dítě to zvládne samo.

• Pokud je vaše dítě ve vývoji opožděné, poraďte se s fyzioterapeutem o možné úpravě prostředí a způsobu manipulace s dítětem.

• Pokud si nejste jistí, zda vývoj vašeho dítěte probíhá správně, obraťte se na dětského fyzioterapeuta.

Chůze dětí

Vývoj pohybových vzorů u člověka probíhá nejintenzivněji v 1. roce života. Tento proces se nazývá motorická ontogeneze. Na jeho pomyslném vrcholu pak stojí schopnost samostatné bipedální lokomoce – chůze po dvou nohách. Proto, aby byl chůzový mechanismus kvalitní, je třeba, aby proběhl kvalitně také předchozí vývoj. Dítě by mělo projít všemi etapami ontogeneze v určitém časovém sledu a v určité kvalitě.

Dítě tímto procesem prochází postupně tak, jak dozrává jeho centrální nervový systém, který celý proces řídí. Je tedy zbytečné a v některých případech až škodlivé vývoj předbíhat a pohybové dovednosti dítěti usnadňovat. Rodiče by například neměli vodit dítě za ruce, používat různá chodítka či jiné opěrné pomůcky, pokud ještě samo nechodí. Zdravé, normálně se vyvíjející dítě by se mělo motorické dovednosti naučit samo.

Pokud u vašeho dítěte vývoj neprobíhá tak, jak by měl, je vhodné navštívit erudovaného dětského fyzioterapeuta. Ten by měl být schopen posoudit, jak vývoj probíhá a navrhnout komplexní terapii. Není možné zaměřit se jen na chůzi jako takovou, terapeut vždy pracuje i na dílčích pohybových vzorech. Může vám také doporučit pomůcky pro chůzi – chodítko, berle či hole. Jestliže chůze nebude možná, pomůže vám vybrat kvalitní kočár nebo vozík.

Chůze dospělých

Také u dospělých se můžeme setkat s poruchami chůze. Většinou je jejich příčinou náhlý úraz, operace či onemocnění. Dospělý člověk je pak nejen sociálně izolovaný, ale stává se také najednou závislý na druhých. Proto i v tomto případě je nutná kvalitní rehabilitace. Stejně jako u dětí pracuje terapeut nejen na zlepšení celého mechanismu chůze, ale věnuje se nácviku a zkvalitnění jednotlivých jejích částí. U složitějších poruch můžeme využívat některé moderní pomůcky jako je například Lokomat nebo Up n´ Go. Fyzioterapeut opět může doporučit některou z pomůcek nebo vhodný typ vozíku.

Chůze pro zdraví

Pravidelná aktivní chůze může být přínosem i pro zdravé jedince. Jako každý aerobní pohyb (pohyb za dostatečného přísunu kyslíku) přispívá ke zvýšení kondice a pomáhá aktivovat imunitní systém. Při chůzi se zvyšuje prokrvení mozku a tím zlepšuje jeho funkce. Vyplavují se endorfiny – hormony dobré nálady, redukuje se stres. Chůze je tedy považována za dobrou alternativu pro ty, kteří nechtějí nebo nemohou běhat. A pokud vám obyčejná procházka v parku nebo po horách nevyhovuje, můžete zkusit třeba Nordic Walking nebo H.E.A.T.

Závěrečná doporučení

• Vývoj chůze u zdravých dětí je proces, je zbytečné jej urychlovat. Pro zdravé děti platí nevodit za ruce a nepoužívat chodítka, pokud samy nechodí.
• Chůzový mechanismus musí mít určitou kvalitu. Ta je z velké části dána kvalitou předchozího vývoje. Jestliže se vaše dítě opožďuje ve vývoji, je dobré vyhledat erudovaného fyzioterapeuta. Čím dříve, tím lépe.
• Chůze je složitý proces, proto její terapie vyžaduje komplexní přístup. Nečekejte, že s vámi bude terapeut jen procvičovat chůzi. Kvalitní terapeut by měl pracovat na všech komponentách a kvalitách chůze.
• Vyberte spolu s terapeutem kvalitní pomůcku pro chůzi. Usnadní vám život.
• Po přečtení článku se běžte projít.

Historie

Metoda kinesiotapingu byla vyvinuta na začátku 70. let minulého století japonským chiropraktikem Dr. Kenzo Kasem. Poprvé byla fyzioterapeutické veřejnosti oficiálně představena na olympiádě v Soulu v roce 1988. Od té doby se její používání rozšířilo do celého světa. Do Evropy se metoda dostala přes USA v posledních 10-ti letech.

Princip kinesiotapingu

Název kinesiotaping (čti kineziotejping) pochází z latinského slova kinesis = pohyb a anglického tape = páska. Jedná se tedy o elastickou pásku, která určitým způsobem ovlivňuje pohyb.

Páska pro kinesiotaping je vyrobena z bavlny, některé typy jsou potaženy turmalínem. Lepidlo, kterým je obvykle přírodní pryskyřice, je na tapu uspořádáno vlnovitě. Pásek se může natáhnout až na 160% své původní délky, je voděodolný a prodyšný. Na lidskou kůži velice dobře a šetrně přilne. Různá barevnost pásky nemá zásadní vliv na terapeutický efekt.

Oproti svým předchůdcům, pevným fixačním tapům, má spoustu výhod. Dokáže část těla zafixovat, ale tzv. dynamicky, pohyb může stále, byť s omezením, probíhat. Tento stav je pro pohybový aparát přirozenější než naprosté znehybnění.

Pomocí kinesiotapu můžeme svaly relaxovat nebo je naopak nabudit k větší aktivitě. Kinesiotape ovlivňuje i svalové napětí, u neurologických postižení může přispět ke snížení spasticity (vysoké svalové napětí). Pod páskou dochází ke zlepšení prokrvení a tím ke zvýšení metabolismu a odplavení škodlivých látek. Podobným způsobem může ovlivňovat stav vnitřních orgánů a jejich fungování (např. peristaltiku střev), pomáhá redukovat otoky apod.

Aplikace

Tape se lepí v průběhu svalu. Podle toho, zda chceme dosáhnout uvolnění nebo nabuzení svalu, využíváme protažení svalu či jeho zkrácení. Samotnou pásku můžeme také před aplikací natáhnout v závislosti na požadovaném účinku. Aplikace tedy v žádném případě neznamená jednoduché nalepení jako u náplasti.

Indikace a kontraindikace

Metoda, která zpočátku sloužila zejména v rehabilitaci vrcholových sportovců, je momentálně hojně využívána všemi pacienty s problémy v oblasti pohybového aparátu. Nezáleží na tom, zda se jedná o malé děti či dospělé, barevné elastické pásky se používají všude, kde je třeba pozitivně ovlivnit pohyb.

Kinesiotape se nedoporučuje používat v případě výskytu alergické reakce a tam, kde je výrazně poškozená nebo zanícená kůže. U těhotných se nesmí tape lepit v oblasti břicha, beder a pánve. Dalšími kontraindikacemi jsou celková horečnatá a zánětlivá onemocnění, nádory a místa s neznámými bulkami či změněnými pigmentovými skvrnami.

O tom kdy a zda aplikovat kinesiotape se vždy poraďte se svým fyzioterapeutem.

Praktické doporučení

Kinesiotaping je doplňková metoda, která dokáže významným způsobem ovlivnit stav celého pohybového aparátu. Její princip spočívá v aplikaci barevných pružných pásek na různá místa pohybového systému. Pozitivně ovlivňuje stav svalů a kloubů, pomáhá tlumit bolest. Sama o sobě nevyléčí váš pohybový problém, ani nemůže být brána za plnohodnotnou náhradu terapie. Podporuje však efekt terapie a přispívá k udržení již dosažených výsledků.

Přestože je tato metoda známá již od konce minulého století, k jejímu masovému využívání v rehabilitaci nemocných dochází až nyní. Kinesiotape je s úspěchem používán u širokého spektra pacientů, dětí či dospělých.

Jako každá rehabilitační metoda má však svá specifika, výhody i nevýhody. Není možné tape lepit jako obyčejnou náplast bez hlubších znalostí anatomie, fyziologie a dalších zákonitostí pohybového aparátu. Pokud tedy chcete zjistit, zda by kinesiotape mohl pomoci i vám, obraťte se na nás nebo vyhledejte certifikovaného terapeuta v místě svého bydliště.

Co dělá fyzioterapeut a s čím vám může pomoci

Při první návštěvě by vás měl fyzioterapeut nejprve vyšetřit. Při vyšetření se snaží zjistit, jak a proč se daný jedinec hýbe či nehýbe, proč jej některý pohyb bolí a jaké používá náhradní pohybové vzory. Jakmile zjistí hlavní problém a jeho příčinu, spolu s pacientem určí cíl, kterého by mělo být v terapii dosaženo a také naplánuje celý průběh terapie v určitém časovém horizontu.

Pro dosažení stanoveného cíle pak fyzioterapeut volí prostředky a prvky pohybové, fyzikální a manuální terapie podle toho, jaké jsou jeho vědomosti a znalosti. Každý terapeut se specializuje na něco jiného a nemůže být vzdělán ve všech dostupných metodách a konceptech. Neměl by však bezhlavě prosazovat pouze jedinou. V ideálním případě by měl fyzioterapeut jednotlivé metody a prostředky kombinovat a používat je cíleně, ne náhodně a chaoticky. Po každé terapeutické jednotce by měl alespoň orientačně vyhodnotit krátkodobý efekt terapie a jeho dopad na stanovený cíl.

Na fyzioterapeuta se můžete také obrátit, pokud potřebujete pomoci s úpravou pracovního či domácího prostředí, navrhnout a doporučit používání některé kompenzační pomůcky. Dobrý fyzioterapeut také ví, že nemůže znát všechny léčebné medicínské postupy a prostředky, a proto se v zájmu zdraví pacienta nevyhýbá spolupráci s ostatními odborníky.

Kdy vyhledat fyzioterapeuta

Fyzioterapeut pečuje o pohybový aparát dětí i dospělých. V dětské populaci dominují fyzioterapii především odchylky od psychomotorického vývoje, poškození nervového systému ať už vrozená nebo získaná, stavy po úrazech a operacích nebo vrozené vývojové vady.

U dospělých jsou to především bolesti a omezení v pohybovém aparátu buď z nedostatečné, nebo nadměrné pohybové zátěže. Další velkou kapitolou jsou civilizační onemocnění se svými následky, jako je srdeční infarkt, cévní mozková příhoda (mrtvice) nebo obezita a s ní spojené komplikace. Ve všech těchto případech je omezený, bolestivý nebo znemožněný pohyb, což je doména fyzioterapie.

S určitou nadsázkou by se tedy dalo říct, že fyzioterapeuta můžete vyhledat vždy, když máte nějaký problém s pohybem. Toto tvrzení je samozřejmě zjednodušující, před návštěvou fyzioterapeuta byste měli vyhledat lékaře – odborníka, který vás důkladně vyšetří a zjistí, co vás vlastně trápí, zda váš stav nevyžaduje razantnější lékařský zákrok (např. operaci), nebo zda pro vás nebude vhodnější například klidový režim na lůžku. Skutečně se vyplatí navštívit nejdříve lékaře, dobrý fyzioterapeut by vás k lékaři stejně nakonec odeslal.

Kdo není fyzioterapeut

Protože je fyzioterapie relativně mladý obor a laici (obzvláště starší populace) někdy neví, kam mají fyzioterapeuty zařadit v systému léčebné péče, bylo by vhodné upozornit na to, jaké kompetence a povinnosti fyzioterapeut nemá.

Fyzioterapeut není lékař, nestanovuje konkrétní diagnózu, určí pouze hlavní problém z hlediska pohybu. Nemůže vám vypsat nemocenskou, ani léky. Bohužel vzhledem ke stávající legislativě nemůže předepisovat ani kompenzační pomůcky (vozík, chodítka, berle, ortézy…).

Fyzioterapeut není zdravotní sestra, neposkytuje ošetřovatelskou péči, jako je například hygiena, oblékání, krmení. Může vás však naučit, jak být v těchto oblastech soběstačný a samostatný.

Fyzioterapeut není masér, nečekejte od něj masáž, a to ani v případě, že máte na předpisu od lékaře uvedeno „měkké techniky“.

Shrnutí

Fyzioterapeut je specialista na problematiku pohybového aparátu, nikoliv lékař, sestra nebo masér. Obrátit se na něj můžete v podstatě s jakýmkoliv problémem v oblasti pohybu, nejlépe po důkladném vyšetření lékařem – specialistou. Dobrý fyzioterapeut vás nejdříve vyšetří, stanoví cíl a následně pracuje na jeho dosažení pomocí všech dostupných a jemu známých prostředků.

Lékař vám pravděpodobně doporučí buď Vojtovu metodu nebo Bobath koncept. Málokterý z lékařů je však natolik vzdělán v rehabilitaci, aby dokázal přesně vysvětlit rozdíl mezi těmito přístupy, proto doporučuji navštívit certifikovaného fyzioterapeuta, který by měl být schopen vám vysvětlit, na jakém principu obě metody fungují a jak se v praxi provádějí.

Vojtova metoda i Bobath koncept patří mezi novější rehabilitační přístupy, které se s úspěchem používají v dětské rehabilitaci. Obě metody mají své zastánce i odpůrce, přesto žádný výzkum doposud neprokázal větší úspěšnost některé z nich. Nezávislí odborníci se shodují na tom, že každá z nich má svá pro a proti a je na rodičích a terapeutovi, který z přístupů zvolí.

Obecně platí, že je důležité dítě před terapií důkladně vyšetřit, stanovit hlavní problém a cíl terapie. Součástí obou postupů je také zaučení rodičů, aby mohli rehabilitaci provádět s dítětem sami doma.

Vojtova metoda

Vojtova metoda vychází především z poznatků o optimálním vývoji dítěte do 1 roku života. V praxi se terapeut snaží nastavením dítěte do předem daných poloh a stimulací určitých bodů na těle, tzv. spoušťových zón, vyvolat ideální pohybové vzory, které jsou u dítěte narušeny nebo zcela chybí. Metoda nevyžaduje spolupráci dítěte, pohyb je aktivován mimovolně, proto se tato metoda někdy označuje jako metoda reflexní lokomoce (reflexní = bez vlastního úsilí pacienta; lokomoce = pohyb vpřed).

Nejčastější pohybové vzory se nazývají reflexní plazení a reflexní otáčení. Nejedná se o to, že bychom učili dítě se plazit nebo otáčet, pouze využíváme jednotlivé svalové souhry přítomné v těchto pohybech. Terapie se provádí až 5x denně, dobu stimulace určí fyzioterapeut.

Vojtovu metodu je možno provádět u dětí v podstatě od narození, jakmile je zjištěn nějaký problém ve vývoji. Horní věková hranice neexistuje, metoda se s úspěchem používá i v terapii dospělých. Platí však, že čím je dítě menší a terapie dříve zahájena, tím dítě lépe reaguje a šance na úspěch je větší.

Jistým negativem metody je pláč dětí při terapii, což pro některé rodiče může představovat problém. Důležité je vědět, že dítě nepláče proto, že by ho cvičení bolelo, ale proto, že terapeut stimuluje pohyby pro dítě nepřirozené, které není schopno samo provést a pláčem dává najevo pouze svou nelibost.

Bobath koncept

Koncept manželů Bobathových rovněž vychází z nejnovějších neurofyziologických poznatků o vývoji motoriky dítěte, bývá někdy označován jako neurovývojová léčba (Neurodevelopmental Treatment – NDT).

Terapie je funkčně (prakticky) založená, terapeut provádí s dítětem pohybové aktivity, které se vyskytují v běžném denním životě. Využívá se vlastní aktivity dítěte, kterou terapeut pouze svým vedením modifikuje a za použití specifických technik dítěti umožňuje prožití normálního pohybu.

Rodič je instruován v tzv. handlingu – manuálnímu vedení, manipulaci s dítětem a stimulaci správných pohybových vzorů během běžných denních aktivit, jako je například krmení (kojení), nošení, hygiena, sebeobsluha. Tento handling by pak měl aplikovat celý den, což může být pro některé rodiče obtížné, obzvláště v začátcích terapie.

Přestože byl Bobath koncept původně vytvořen pro děti s dětskou mozkovou obrnou, je možné jej použít u jakéhokoliv postižení. Stejně jako u Vojtovy metody není horní věková hranice omezená, pro novorozence a kojence byl vytvořen nadstavbový model – Baby Bobath.

Shrnutí a závěrečná doporučení

Jaký terapeutický přístup vybrat je tedy na vás a vašem fyzioterapeutovi, záleží samozřejmě také na možnostech a schopnostech vašeho dítěte. Obě metody přináší úspěchy, je na vás, zda vám více vyhovuje jistý dril a přesnost Vojtovy metody nebo všestrannost a kreativita Bobath konceptu. Další možností je oba přístupy nebo některé jejich prvky kombinovat.

A malá rada na závěr – ať už se v rehabilitaci vašeho dítěte rozhodnete pro jakýkoliv přístup, doporučuji vyhledat fyzioterapeuta s certifikátem pro danou metodu či koncept. Jen tak budete mít jistotu, že terapeut ví, co dělá, splnil přísná kritéria závěrečné zkoušky a zaručuje vám tak určitou kvalitu péče.